Spadla mi lžička, čoveče

27. srpna 2013 v 12:19 | Lucie |  (Vz)kazy světu
Každej den mám na svět jinej pohled, hrozně mě to sere, že si každej den nestojím na svět za stejným názorem, ale jsem dívka v debilním věku, každou minutu mi hlavou skáčou myšlenky , co mi skakáli včera, ale beru je jinak, jako kdybych nad nima nikdy nepřemýšlela , najednou z nudnýho téma co jsem, včera nechtěla řešit se vyklubalo vcelku zajímavé téma, které chci probírat i s někým jiným než sama se sebou,vypadá to , že jsem blázen? asi jsem, směju se sama, povídám si sama sebou, jo , vymýšlím různý plány, jak budu mít hotel a bude úspěšněj, jak budu pomáhat děckám v děcáku, jak je zachráním , jak mě budou milovat a budou mi třeba říkat moje velká máma, já ti nevím, je normální v 15ti přemýšlet takhle? neměla bych myslet na to jak sbalím tamhle Honzu a budeme mít spolu pět dětí? dobře , nad tím jsem taky přemejšlela, nejsem vlastně tak dokonalá jak o sobě píšu, vlastně o sobě nepšíu , že jsem dokonalá< , nejsem, nikdo není, dokonalost neexistuje, každej jsme super, fajn, originální ale to z nás nedělá dokonalost, pardon za upřímnost.
Je super , že si tvoříme naše životy, jsem za to ráda, můj život je suprovej, sice se mám někdy na prdel ale jsem vděčná každýmu dni, že dejchám. Je to super, zažila jsem tak skvělý prázdniny, jsem hrozně štastná, ikdyž se nedějou nejlepší věci.. nesmíme se ale tak zabírat vším, musíme pomáhat a ne jen si říkát, chudák Mája, ale musíme proste za ní přijít ne? a pomoct jí, kecy jsou totiž občas na hovno, jako dokážou změnit myšlení ale největší umění je čin.
Přeju krásnej zbytek prázdnin.
 

dává vám to smysl? ne , aha, mě jo.

27. srpna 2013 v 12:10 | Lucie |  Tak jsem použil klávesnici ...
nevím co se stalo, nevím co jsem posrala, nevím co kdo jiný posral , jen vím, že je to jiný, ale vážně se to tak posralo? Však to není tak hrozný.
Touha po pozornosti, udělat pro to vše, dokonce tak moc, že vás pošlou do vězení..
Tydle dva měsíce jsem myslela, že strávím sama, budu relaxovat, nic nedělat, číst si , dobře něco dělat jo, budu cvičit , abych do nové školy něco zhubla, abych vypadala líp, ale místo této zábavy jsem zažila doprdele, já toho zažila, toik krásnejch vzpomínek, tolik věcí, který mi otevřeli oči, nevím na jak dlouho, ale momentálně chápu svou situaci , svůj život a vím co, kde jsou mé cíle, nejradši bych se k nim teď rozběhla, ale něco z mé staré Lucie ve mě zůstalo, pochybnosti, že je to správné.
Z vcelku krásné 15ti lelé dívky, se stala úplně nevyspělá, pošahaně vypadající holka, život mi dal další šanci žít můj život, děkuju, děkuju ale kde mám začít? mám teď spoustu otázek, spoustek úkolů co musím udělat, ale sakra chtěla jsem jít ke svému cíli, chtěla jsem něco dokázat a teď mi dáváš novou šanci a začít od znova? když už tolik věcí jsem měla načnutých ..Takže znova jo, dobře kde začnu ale..začala jsem u kadeřnice. páni, měla jsem docela krásně dlouhý vlasy, vlastně poprvý za život jsem je měla dlouhý, a teď jsem šla ke kadeřnici , přeci první krok k nové šanci, posrala to, vypadám mladší než jsem vypadala dřív, vypadám hrozně střeleně, vím,že jsem střelená ale nechtěla jsem, aby to lidi viděli hned na první pohledm, chtěla jsem, aby moji povahu poznali po nějakém srazu, potom , až by mě někam pozvali a udělali si obrázek až potom, krásná holka co je střelená, to je můj sen, ale teď vypadá střeleně je střelená?
dobře, mám se dobře, ale todle mi vrtá hlavou, taková malá zbytečnost, mezi mýma důležitejšíma tématama.
Takže mí cíle vážení, vážně se chci porádně soustředit na učivo, není to nejdůležitěší věc ze všech ale je důležitá. Další věc, více sportu.. mnohem více sportu..
dobře, vím, že to nejsou nejdokonalejší cíle
měla jsem cíle jako dobít svět, objevit Emariku(hahaha) ale to byla stará Lucie, teď jsi dostala šanci, tak po takovejch zkušenost, po takovým životě cos měla, ho ted změn, přeju ti štěstí, moje druhá Půlko.

nesnáším.

10. května 2013 v 20:56 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
Nesnáším vážně todle období, chvíli je všechno tak skvělý a pak zase není, proč to vše nemůže bejt v jedný zasraný rovině, člověk by se cítil fajn, byl by spokojenej, vyrovnanej a vše by bylo OKAY! Takhle se mám jeden den jak princeznička(v pohádkách ,ve skutečnosti se maj určitě taky blbě) , druhej den se mám jako po havárii letadla. Všechno se sere, stávaj se nehody, všechno je hnusný a zlý .. a pak zase jsou všichni fajn, všichni se milujem, děláme sex, líbeme se, děláme si radost navzájem a je to úžasný. . Svým způsobem milujem náš život, ale zároveň nás nudí, děláme furt to samý .. škola, práce, do kauflandu.. procházka, pokec, nějaká akce..
Taky nesnáším občas svý chování, přečetla jsem si milion knih jak se správně chovat, aby byl člověk spokojenej, jak nečeho dosáhnout, jak nechat toho jak začít žít zdravě a aktivně sportovat, ale hovno z toho dělám, kde mám kurva tu vůli? Taky vždycky vidím nějakej film , kde někdo o někoho příjde ale stejně se nepoučím, stejně si nevážím každičký minuty co mám, stejně jsem někdy hnusná na mámu,tátu, bráchu a tak dále, a mrzí mě to a ani nevíte jak, dala bych si facku , nakopala do zadku, zmlátila páskem, aby mi to došlo ale.. zkoušeli jste někdy sami sebe mlátit? Místo toho, aby jste si uvědomili svých chyb, se začnete smát, že jste vlastně kretén, kterej se mlátí.
Nesnáším když se cítím bezmocná.
Nesnáším když se cítím , že jsem lepší než někdo jinej.. připadám si pak hrozně namyšlená.
Nesnáším když to tak vezmu spoustu věcí, ale většinou jsou to jakože takový ty náladičky lidí , mě samotný, pak změny. Jako jeden den je vše OKAY, druhej den umíráme zlem. Víte co.
Och Miluju psaní, je to tak dobré, pomahá to se cítít lépe.
Bye
 


Vypsaná klávesnice

15. března 2013 v 22:24 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
To když: se dva lidi milujou ale ani jeden nedokáže udělat další krok, je hrozný když nevíte jak to vlastně je, to když je na vás jednou hnusnej a vy ho nenávídte a pak je na vás tak milej , že byste ho zulíbaly. To když řekně něco co vás pěkne zmate, to když o vás mluví za váma, aby jste slyšeli co říká ,, ta Lucka ale je hrozný nemehlo , co?'' .. To když vás chytne za ruku a hned ucukne. To když vás políbí na rty a pak se k vám chová nádherně, ale pak mu asi dojde, že k vám něco cítí a začně se odtahovat, to když žářlí, to když se spíte s nejlepším přítelem , to když stojíte na lavičce koukáte na něj dolů a říkáte si ,, co to kurva se mnou je?'' To když kouříte, a vycházím vás z úst krásnej kouř, to když jste pořád se samýma klukama a už se neumíte chovat před holkama, to když zavoláte holce se , kterou jste se nikdy moc nebavili a ona vám řekne, že jste jedinej kdo se o ní zajímá, to když zjistíte, že holky jsou vlastně fajn. To , že i kluci mají své dny na facku.
Nechci používat dvojsloví ,,miluju tě'' ale musím, říkám to matce, otci, bratrovi, miluji je. Nebojím se jim to říct, vím, že řeknou my tebe taky. Chtěla bych přijít za K. , říct mu ,,hej ty, nikdy jsem nebyla na vztahy, ani ty ne, vždycky to bylo mezi náma jiný, než mezi jinýma, mezi náma je něco velkýho, obrovský přátelství , blázním s tebou, nervuju se s tebou, směju, milu..milionkrát jsem ti řekla, že tě mám ráda, milionkrát jsem ti to dokázala.. Ale řekla bych, že vypadl jeden kousek z mýho příběhu..mám tě ráda víc než jsem si myslela, to, že na tebe myslím pořád, na to co jsme zažili, doprdele Kubo to není normální, já tě miluju..'' Chtěla bych mít sílu, odvázat se a říct ti to. Tadle stránka je jediný tajemství co jsem ti neřekla, a taky jsem tě nenechala přečíst ty papíry ale bylo by divný, kdybys četl pořád .. Kuba, Kuba, Kuba, Kuba, Kuba je dokonalej muž, asi jsem se do něj zamilovala, och papíre pomož mi. Teď bych chtěla, abys sis to přečetl a řekl mi znova, že jsem jedinečnej člověk v tom negativním smyslu.
Už chápu jak si to myslel, protože to jak ses dnes ke mě choval, není normální, to bylo krásný. Možná sám nevíš co chceš, a možná ani vlastně já nejsem to co chceš, možná by to ani mezi náma neklapalo, přeci jsme přátelé a máme mezi sebou takové neuvěřitelné vzpomínky. Mám s tebou ty nejkrásnější chvíle ale i ty nejhorší...Kdykoliv se podívám na svou postel, vidím jak si tam ležel, pak si vzpomenu na tu lavičku , jak jsme tě tam obrali.. s Danem, Vojtou a Enkejem.. pak si vzpomenu na posilku, pak na to jak jsme byli v tescu, u tesca, kousek od tvýho baráku v neděli asi kolem osmý. Pak na silvestra, na vánoce, na čajku.. na city.. na bitky, modřiny, smích.Jak jsme byli u tebe.U mě zase.. Pak na ty tvoje trapasy, heh. Budu se smát.. Prcání forever, čajka forever. Vzpomínky, to jediný co tě nikdy neopustí.. Vždycky to tam bude. Do hajzlu.

Jmenuju se Lucka, Áhoj. Přeju krásnou noc.

Ty Já Nebe

14. března 2013 v 21:40 | Noc
Asi se rozpuknu. Vyklube se ze mě takovej hnusnej plod v krásný skořápce. Nejsem schopná odevzdat slohovku, ale vůbec mi to nevadí. Dneska jsme šli zase spolu. On kouřil a smáli jsme se společný kamarádce, pak jsem mu stoupala na špičky a on naschvál říkal, že ho to nebolí. Což je asi jedinej cit/pocit co dokáže vyjádřit. To mě tak strašně sere a nejradši bych mu naliskala. Ale to stejně dělám. Jsem zlá. Už to tak bude.
Taky mi dneska poslal papírek s nápisem "ty nový vlasy ti moc sluší:)"
Myslel tím moji včera ostříhanou ofinu manikúrníma nůžkama. Stříhám si vlasy výhradně sama a nikdy jsem toho nelitovala tak, jako u kadeřníka.
Ale z dneška bylo stejně nejkrásnější odpoledne. Chodím na doučování k jednomu pánovi, před půl rokem měl mrtvičku a přišel o nohu. Skoro jsem zapomněla, jak je na mě hodnej. Říká mi maruško a děvenko a ať se taky, proboha soustředím! Ptal se mě, proč jsem přišla pozdě, jetsli jsem spala nebo randila. Shodli jsme se na tom, že jsem jedla. Zítra tam jdu zase.
Ta ofina mi pořád leze do očí.
Do toho kluka nejsem ani moc zamilovaná.

Miluju tě LV. Uvidíme se, budeme chodit na divný filmy do kina a kupovat si sušený ovoce, jak tenkrát v Jihlavě.
Mám pro tebe tu věc, ale to ty víš.

i need hug, dear

5. března 2013 v 20:38 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
Je smutné .. spousta věcí. Například , když musíte celý týden ležet v nemocnci, v městě, kde nežijete. S dívkou, které je sedm a pláče, protože se jí stýská, ví nevíte co dělat, utěšit nejde a její vzlyky neustávájí , stále do mých uších proplouvají.. je to depresivní, rád pomáhate a najednou nevíte co dělat, v břiše máte zapojený stroj, aby jste jak mi tu stále říkají, přežil. Je smutné vidět své neoholené nohy, šahat na mastnou hlavu.. vidět venku slunko, cítit to teplo, které tam je .. zrovna tam ted není, venku je tma a asi i zima, spoustu lidí tam venku umrzá, mají strach , aby je nikdo nepřepadl, bojí se ale taky je tam spousta lidí, kteří jdou z romantické večeře, baví se a jsou štastní, nemají žádné starosti. Zase ssamé vzlyky, kéž bych ji mohla pomoci.. Odešla, jsem tu sama v pokoji , v měste , kde nežiji. Cítím se hrozně ale zároven i fajn. Dnes jsem mohla jít ven, procházela se Prahou, pak mě moje velké štěstí, moje láska, opora.. dobře. přítele nemám, můj táta kteřý přijel z daleka , aby viděl svoji dceru, vzal na ping pong. Do restaurace, do parku, vlezli jsme do baráku, opuštěného , nejsme zloději. Lehké vypsání, ale pomohlo. Cítím se jak růže mezi tulipány. Jsem mezi spousty květin ale sama... Přeji krásnou noc. Mag

Úvaha Mag McMagové

20. února 2013 v 21:24 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
Štěstí. Láska. Zdraví. Říká se , že bez těchto tří věcí nemůžeme žít. Ale pravdou je, že nemůžeme žít bez života, bez něj by jsme totiž všichni byli mrtví.
Je mnoho lidí, kteří přežívají bez štěstí , v žalu, chudobě a nemají nic, ale žijí. Je spousta lidí, kteří trpí nemocemi, jsou připoutáni k nemocniční posteli ale jejich hrudník stále naznačuje , že žijí. Avšak nemohu přijít na příklad života bez lásky , všude je láska. I muž žijící v lese, sám, v opuštěné staré chatrči, má lásku, lásku v lese, lásku v té samotě. Láska je všude, můžeme se pokusit potlačit naše pocity ale nejde to. Nebo se někdy někomu povedlo být bez citu? Pochybuji.
Položme si otázku, co je vlastně štěstí? Vzácný moment, který si často člověk uvědomí až poté co ho v rukách měl. Štěstí může znamenat pro každého něco jiného, záleží i na věku Malému dítěti můžete koupit kinder vajíčko a bude štěstím jásat. Pro dívku mého věku může být štěstí, že se na ní pěkný Jakub usmál. Dále štěstí může přijít, když nám příjde přijímací list ze střední školy, že jsme přijati. Štěstí může přijít z jakékoliv drobnosti, velkou smůlou je, že se staví vždy jen na chvíli, a v tu chvíli si člověk, řekne - jsem nepřemožitelný, cokoliv se v tu chvíli stane mne nemůže zlomit, i když v tuto chvíli prohraju , budu se cítit jako vítěz, a ano štěstí s námi chvíli zůstane, chvíli se s námi bude radovat a bude nám dopřávat samé dobré věci ale pak si na něj začneme zvykat, začneme ho brát jako samozřejmost a najednou je pryč. A dojde mi, že o něco co chceme , aby zůstalo čisté, se musíme starat, musíme o to pečovat . Jak říká staré dobré přísloví. Bez práce nejsou koláče.

NESLYŠÍM

18. února 2013 v 21:30 | Noc |  Tak jsem použil klávesnici ...
...a nevidím, a ani nechci.
Dneska jsem podle jakýsi pochybný tabulky zjistila, že trpím 7 z 10 symptomů stresu.Což je pěkná kravina, jelikož já jsem vždycky ólrajt. Sice mám věčně studený dlaně, během dne se často zapřemýšlím, trpím častou "neobratností", a celkově jsem podle všech testů zřejmě retard.
Ale je mi to jedno. Je mi to jedno, když mi říká, že jsem tenká, povídá o věcech, o kterejch ani nevím jetsli chci slyšet.
A zase nevím co psát, ve svým životě mám ráda všechny ty zanedbatelný maličkosti. Jako to, když v cizí spížce najdu sezamový tyčinky, jím hnusný arabský jídlo od bulharský kamarádky, povídám si do jedné ráno v cizí posteli s divnýma lidma, stříhám všechny knoflíky z kabátu, který nahrazuju sichrhajzkama.
O svým kabátu si povídám zásadně s jedním jediným člověkem. Říká mi, že mý výlohy na tom debilním kabátu jsou fakt pěkný, že mám hezký boty, ikdyž před týdnem tvrdil, že jsou odporný. Upřímně, není vůbec hezkej,chytrej, bohužel ani vtipnej, a ze svejch blbejch sobeckejch důvodů ses ním bavím vlastně díky tomu, že je to člověk, co nejvíc na celým světě poslouchá co říkám, směje každý mý větě, a chválí mi ty výlohy přece. Nechci působit jak někdo, kdo se baví s lidma, jen proto, že mu říkají hezký věci. Možná je to z části tím, že mi připadá, že je jakoby lepší se s tím člověk bavit, at z jakejhkoliv důvodu, než se sním nebavit vůbec. Možná je i rád. Je to složitost.
Nadruhou stranu občas přispívám do kasiček a záchranu štěnátek a detátek a usmívám se na dědečky. Snad nejsem zas taková mrcha.Amen.

Hledáš smysluplný článek? Jsi špatně.

14. února 2013 v 11:37 | Mag |  Příběhy (ne)známého světa
Posledních pár týdnů se citím hrozně, všechno mě užírá. Aj když jsem s přáteli, rodinou, sama, všechno je najednou nějaký divný, smutný. Ikdyž jsem optimistický člověk, nedokážu v sobě něco překousnout , nevím co to je, ráda bych to zjistila, ráda bych udělala něco a zbavila se té noční můry, která vlastně ani nevím o čem je.
Chtěla bych být teď s ním ale ne tak jako to bylo posledních pár týdnů , ale jak to bylo předtím. Bylo to tak moc fajn , mělo mi dojít, že štěstí nezůstává věčně. Jak já nesnáším tydle zasraný smutný dny.
Dokážu se bavit, dokonce včera jsem se nasmála dost , ale pak přišla dycky nějaká pitomá myšlenka, která mě dostala úplně jinam a já se zas začala cítit hrozně. Aj to, že včera byl dobrej den, mi nedokáázalo z hlavy vyhnat ten divnej, strašnej pocit. Nejsem to já, chci být happy, je mi jedno, že nebudu mít štěstí ale nechci se tak užírat, ale ono nejde s tím přestat, každou chvíli, minutu mě napadají děsivé myšlenky.
Jsem silnej člověk, nebrečím kvůli tomu, že nemám hodinky za tři litry, nebo že nemám nový hadry, nebrečím když na mě učitelka začne řvát, že není normální takhle srát na školu, já na ni neseru, občas se učím, občas napíšu nějakej ten úkol, nehádám se s ní, že chci jedničku ikdyž vím, že kdyby proti mě nebyla tak zaujatá , tak bych tu jedničku měla. Je mi jedno, že nejsem nekrásnější. Jsem silnej člověk, ne kecám, nejsem.Chěla bych být ale ve skutečnosti jsem brečka):)
Líbí se mi na mě, že dokážu říct co si myslím do očí, že dokážu vykouzlit úsměv, a že lidi si přede mnou dovolí věci, který by si před jinýma nedovolili, líbí se mi, že jsou přede mnou tak otevřený. Je to pěkný, že lidi ví, že mi můžou věřit. Líbí se mi, že mám takovou rodinu, přátelé, postel, byt, výhled, kasičku, hrníček, pyžamo, maličký ruce.
Líbí se mi film se7en, kokain.. začínám nenívidět, ty komedie o středoškolských láskách, předtím jsem je žrala..Miluju Pete Rocka, miluju hip hop.. miluju dancing in the moonlight, miluju rockstar, all star, shreka!
Miluju vzpomínky. Ráda vzpomínám na to, když ležím ve své posteli, jak ležel vedle mě, a já měla svoji ruku v jeho a jak jsme si povídali do sedmi ráno a pak šli spát jen na dvě hodiny a pak jsme si zase povídali a zase. A pak jsme spolu šli ven , a do tesca a tam jsme dělali ty hovadiny, a pak jsme byli tam na sídlišti, a shazovali se do sněhu, a pak jak jsme byli v čajce, a jak jsme jednou byli na tý skále a jen tak jsme se koukali a říkali si, že to ani není možný, že todle je město, kde žijem, že z tohodle pohledu vypadá tak jinak.
Jak jsem včera asi dvě hodiny mluvila s Petrem o nás, co se nám na sobě líbí a co ne, k čemu jsme oddaní v našich životech, co milujeme a co ne. Co je pro nás prioritou.
To, že si nakonec Tom na mě vzpomenul a napsal mi, že dorazil do Itálie dobře, že se krásně lyžuje a ať se mám.
To , že Jakub zas plácal nesmysly. A že to zas byla sranda.
To, že druhej Jakub se o mě vážně pěkne staral.
To, že Pokornej mi volal asi 50x jen , aby se zeptal jak se mám a jestli to dneska platí.
To, že slečna Zuzana, je mou nejlepší kamarádkou.
To, že Eliška našla svého prince a stala se princeznou.
Občas mi pomáhá psát.. citím se pak líp.
I dnes. Leze to a leze.

s láskou Mag

Omlouvám se, že to nedává smysl.

Reálnej život .

9. února 2013 v 11:18 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
Dnes je venku krásně, modré nebe, slunko, a vcelku to vypadá, že zima už pomalu nazouvá botky a má v plánu odejít.

Vypadá to, že jeden chlapec, je zamilován, do jedné holky, která mi zkazila mojí krásnou iluzi o jejím chování. Last topic.. Nevím jak se mám zachovat, nechat ho ať si ji pozná sám, nebo mu něco naznačit , říct? Nechci drbat. Radši to nechám bejt a když se zeptá, budu dělat, že ho neslyším, což zas vyvolá dohadování o tom jakej je kdo ignorant a budem po 1000té řešit to stejné.. Říká se všechno špatné je pro něco dobré, ne? Včera jsem se měla strašně, chtělo se mi brečet, že G. je taková, že vlastně celou dobu co jí znám, má jen masku, že pod ní je to jinej, nesympatickej, náladovej člověk, co nechá kámošku ve štychu. Tak jsem z toho byla taková smutná, potřebovala jsem se vyříkat, tak jsem si promluvila s jedním kámošem. Vypovídala jsem se mu, řekla mu všechno, on na to, řekl svůj názor a já se cítila mnohem líp.
+ bonus, psala jsem jedné holce, dělá parkour, že mě to nehorázně fascinuje, a že je dobrá, že to dává, že já jsem taková lama ale že začínám teď na sobě makat, tak mi řekla pár suprových věcí.
Za prvé mohu se přidat do její skupiny, maj tam jednoho kluka, kterej je všechny trénuje, pecka , tak jsem se koukala na fotky a zjisitla, jsem že aj polovinu těch chlapců znám. Bývalej soused, kluk kámošky(vůbec jsem netušila , že dělá parkour), děvkař mého města, kámoši mých kámošů, který znám od vidění, takže by pro mě vlastně ani nebylo tak blbý tam jít. Necítila bych se jako ovečka mezi srnkama.

Dalši dobrá věc, spalo se mi dobře, konečně v mé posteli. YEAH!
Další dobrá věc, no dobrá věc, tak mě nedávno napadlo kolik lidí vlastně u mě spalo. (Kámoši, kámošky!) A bylo jich docela dost. 26. a to jsem možná na někoho zapomněla . WOW!
A kolik návštěv? To opravdu vědět nechcete, móc velké číslo. I mě to překvapilo.
Next gooood thing is..? Today..? Maybe, who knows. I have big plans. I have to go to work, then call to him, him, him, him, him and ask them .. are u 3?, okay come with me and him him him him him him out.
so have a nice day, guys. smoke weed, drink bear, have fun, you know. Fine days are good!

Kam dál