Rudá rtěnka, rudý růže ?

5. listopadu 2012 v 20:22 | Noc |  Tak jsem použil klávesnici ...
Mám radost . Bylo vás tu už 600, což je vážně super ! Děkujeme moc (Dne ,dne,dne štveš mně ,napiš taky něco ty, pse ! )
Četla jsem,že tohle je především povídkový blog,hm asi jo,mám na vás otázku co byste tady rádi četli ?



"Do Brna ,na Zvonařku" . Kolik pocitů se skrývá v těhle blbejch slovách? Brno-pocitů plno. Tak jako všude.
Z roztrhaný peněženky vytáhnu patřičnej obnos a hodím pohled do zadu do autobusu . Volný místo.
Mám ráda cesty autobusem, jak všechno rychle ubíhá, jak kdyby se vám před očima promítal celej život.
Pichlavý keříky jako životní překážky, rovná silnice, to je nudnej stereotyp, černý nebe svoboda
a hvězdy jsou jako takový ty denní maličkosti ze kterejch vám plesá srdce štestím .
Štěstí, to bych potřebovala.
Protože zrovna teď ke mně kráčí takovej ten velkej zavalitej chlap narvanej v obleku s dost nehodící se kravatou.
Štestí, to bych potřebovala .
Právě si sedá vedle mně.
Asi dejchám moc nahlas ,ale fakt nesnáším, když chci být sama a přijde někdo a tuhle iluzi mi roztříští nad hlavou .
V ruce má kufřík . Takovej ten podnikatelskej, můj otec ho taky nosil.
"Všimla ste si, jak dnes svítí hvězdy,slečno?"
"Co prosím?"
"Že hezky svítí hvězdy. No,vy to odtam asi moc nevidíte,ale já tady ano.Víte,hm,máte moc pěkný kabát,moje dcera taky měla takový,pěkně černej,já sem jí ho vybral,víte".
Trošku si povolí kravatu.
"Vím,že vám asi není moc příjemný,že s váma mluvím,ale když vy vypadáte tak zajímavě a posloucháte mně"
Koukám na něj. Co mám říct?
"Hele,trošku se nám rozpršelo. Mně déšť nevadí, a vám ? Já ho měl rád jako malej, máma mi vždycky říkala ,že jako brečí nebe, to je docela milé ,nemyslíte ? "
To musím pořád myslet ? Přikývnu. V podstatě je to milé.
"No nic ,já vás už nebudu otravovat,co říkáte ? Už budu vystupovat. Děkuju,že ste mě tak poslouchala,bylo to příjemné"
Něco vytáhne z toho podnikatelskýho kufříku. Má to trny.
Červený růže.
"Vemte si je,já pochopil, že vy si je zasloužíte víc. Jste moc hezká,mimochodem."
"Děkuju vám"
Koukám z okna. Přestalo pršet,koukám,že nebe se asi vybrečelo.
A v ruce svírám ty rudý růže.
Trny mě trochu píchaj do polštářků prstů,ale jsem zvláštním způsobem šťastná.



Jedna otázka : 1) Kolik mi je ? .
A napiště mi vaši kritiku,jsem fakt zvědavá!
P.S : Všimli jste si? Píšu čárky před mezerou,šalalalala,netušíte jakou to dalo práci !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Septik Septik | E-mail | Web | 6. listopadu 2012 v 16:13 | Reagovat

Pěkně napsané...
Zajímavá pointa, i když asi nepředpokládám že ze života,co? :D
A asi se budeš divit, ale vím jaké to s těmi čárkami je. I když já už se to docela naučil.. ;)

2 Noc Noc | Web | 7. listopadu 2012 v 8:25 | Reagovat

[1]: Ze života je tak z 65%:D Čárky jsou zlo! Nebo aspoň já mám tolik myšlenek a jediný na co nemyslím jsou nějaký milimetrový nesmysly :-)

3 pavel pavel | Web | 7. listopadu 2012 v 11:04 | Reagovat

Budeš určitě mladá... ale to jsem ještě neviděl že by chlap nosil pro každou příležitost v kufříku růže. :D

4 danielinama danielinama | Web | 7. listopadu 2012 v 16:44 | Reagovat

No ten začátek by ze života klidně být mohl, cizí muž, který zahajuje hovor.... ale ty růže bych tam viděla jen pro kontrast. Ten kontrast je docela výrazný v té větě s oblekem.
Věk? To se odhaduje těžko. Tak někde v celém rozmezí výceletého gymplu?
Mezery a čárky, to já zase občas v rychlosti vynechávám mezeru za čárkou :-)

5 doDina doDina | Web | 11. listopadu 2012 v 0:49 | Reagovat

čáárky! super, tentokrát takový mix všech možností :D :D (ale už je to mnohem lepší, je super vidět pokroky! :D) ono totiž, byla by škoda kazit tohle, čte se to moc dobře. záhadnost pána s růžemi se mi líbí. a nejvíc se mi líbí, jak z pár řádků je cítit nálada i vůně hned dvou lidí

A tip...dávám ti sladkých sedmnáct, hmm? to člověk občas býval zvláštním způsobemm šťastný, hihi.

6 keri keri | Web | 12. listopadu 2012 v 19:54 | Reagovat

Moc hezký příběh, taky by se mi líbilo dostat takovou růži. :) S tím hovorem mi to připomíná mě, když lidi na mě kolikrát mluvili a já jenom přikyvovala a usmívala se. :D Ale muž co má v kufříku růži. Zajímavé, moc zajímavý nápad. :)
Ty čárky jsou lepší, ono to pak bije do očí a člověka to u čtení ruší. (Nemyslím si, ale že by to každý člověk tak vnímal, ale já tohle vnímám hodně, což mám ze školy. :D)

7 egogirl egogirl | 12. listopadu 2012 v 21:24 | Reagovat

Jestli píšeš povídky tak tady sou moje! Chtěla bych vědět názor! http://egogirl2.blog.cz/

8 Vendy Vendy | Web | 13. listopadu 2012 v 10:10 | Reagovat

To byla moc pěkná povídka. Sice nevěřím, že bych potkala chlápka s poetickými nápady, ale moc se mi to líbilo!

9 yuubi-ame yuubi-ame | 21. listopadu 2012 v 10:01 | Reagovat

Je to opravdu hezka pndvidka, ma zajimavej raz... podle me ti bude v rozmezi vyssiho gymplu... jen mi prijde ze ta nespisovna rec je tam jako pest na oko, zkus to napsat spisovne... jo carky jsou svine... jinak opravdu hezka povidka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama