Prosinec 2012

Kočky a Kocouři

14. prosince 2012 v 14:26 | Noc |  (Vz)kazy světu
Nevím co napsat,vrtím se a připadám si divně při jakémsi náznaku negativismu.Těší mě to, v tuhle chvíly.Není nic krásnějšího, než slyšet upřímnou kritiku.Laskavou,trpkou,odvážnou,směšnou,nepodloženou,stupidně hloupou,myšlenou upřímně,inteligentní. Jakkoukoliv.Právě teď.
Zítra ji budu nenávidět,brát si ji až moc k srdci a tak dále.Však to znáte.



Tenhle článek bude o filmu, ikdyž ke konci vlastně vůbec.

Jmenuje se Bílá kočka,černý kocour a je to zatím nejlepší film jaký jsem kdy viděla.Vlastně mám moc ráda i Věčný svit neposkvrněné mysli, ale o tom jindy,jinak. Je to ten nejúpřímnější,nejvtipnější film,kterej jsem kdy viděla.
Cigáni,koks v křížku na krku,pití nafty,rusáci a fígle s pračkama,hodně a hodně málo peněz,nemocnice,hezký holky,slepice...a hlavně Chorvatsko! Domov.
Je možná trošku pošetilé to takhle nazývat, ale proč ne? Když to tak cítím.Každý má domov někde jinde,a hlavně,prosím vás, to nemusí být tam kde jste byli zrozeni. Duchovní domov.
Jsem z 15% chorvatka a jsem na to sakra hrdá! (taky to všem cpu:D) Někdo to může chápat jako jakousi snahu upozornit an sebe, ale já to miluju.Láska.Láska, když sedíte na roztrhané květinové pohovce v paneláku uprostřed Zagrebu, Láska,když jíte spoustu dobrýho jídla, kuře,zelí,kukuřice,fazolový lusky,chleba,třešňovou šťávu a cibuli. Láska,když je vás 25 v malinkaté místnosti,vítáte se polibkama, který toho řeknou spoustu. Láska, když se díváte na 8 svých tetiček který vás milujou stejně jako svoje děti.Láska je stará bouda po dávno zemřelým psovi, Láska je noční město, cigarety, kožený bundy, déšť.
V týhletý nádherný zemi se nachází polovina mojí rodiny.Laskavá pýcha.
Jezdíme do chorvatska často,někdy i na víkendy, když jsou pohřby pro mně neznámých příbuzných.
A proto mám ten film moc ráda.Je to tako když se díváte na film,kterej byl natočenej ve vašem městě a vy poznáváte všechny ty místa.

Grad je naš!

To je ale divný téma !

11. prosince 2012 v 14:42 | Noc
Komu by se chtělo psát na téma jako jsou noční tvorové? Blog.cz si opravdu už nemůže vymyslet něco více infantilnějšího a stupidnějšího.Nesleduji ho každý týden,takže nemám páru jaký byly témata za těch 346 roků co existuje. Ale jako vážně? Noční tvorové? Mám psát o netopýrech,nočních můrách ,pavoucích a blablabla toho tady bylo spousty a navíc to nuikoho nebaví,pokud to tedy není napsaný nějakým superzvláštním způsobem.
Co třeba téma "Zvířata v kožíšcích" , "Jsou Vánoce stále to,co před 100 lety?" nebo " Je sex s činčilou bezpečný ?"

To poslední je samozřejmě sranda a naprosto chápu,že o nějaký kreativitě na týhle stránce se moc mluvit nedá.Dobře,dobře v poslední době,je všechno jenom obchod a komu by se chtělo vymýšlet každej týden něco extra zajímavýho,ale chápete mně.
Vypadá to, jako by autoři nechávali aby si všechny ty Niqolky a Lindušqy004 nechávali psát o jutinu biebrovy a bylo by jim to úplně fuk. Protože-buďme shovívaví-když už si tyhle slečny blog založili a chtějí do světa vypouštět své myšlenky(ať už jakkékoliv)něco to o nich vypovídá.Tak proč je trochu nepopostrčit?Ukázat jim,že umění je hlubší než vyholená hlava popový hvězdičky nebo porozené dítě popové hvězdičky č.2 . Otázka je jak ?

Především musí dospět a všechno tohle si uvědomit.Ono to přijde.

A teď aby mi milý adminové nevymazali článek, že tu nemám nic na téma "Noční tvorové" : Bojím se pavouků,vždycky si v noci představuju jak mi lezou po krku...brr !

Noc

Můj víkend

9. prosince 2012 v 9:32 | Den |  Tak jsem použil klávesnici ...
Víkendy, jak já miluju tento typ víkendůů..
Původně jsem se měl flákat, ležet v posteli, užívat si volna, odpočinout si od toho nesmyslného zmatku ale hovno.
V pátek jsem dojel do domova číslo jedna kolem jedné hodiny, sbalil si věci, protože ve tři už mi jel žlutásek a já nevěděl, jestli ho vůbec stihnu. A stihl, přesně na minutu. Do domova číslo dva, pro mě však v duši číslem jedna, jsem dojel kolem půl páté, byl nějaký zádrhel. Z Autobusového nádraží jsem šel pěšky, a k tomu jsem ještě potkal spolužačku bývalou, která mě pozvala (dnes) na její narozeniny.. Souhlasil jsem. V sedm hodin už v mé naruči byly ,bohužel jen, dvě děti, zbytek na mě jen zvolal, matka obejmula, otec se zasmál a už to zase bylo jako , kdybych celý týden nebyl někde v prdeli ale doma. Martin mi vyprávěl co se mu stalo, že jeho silná spolužačka, kterou z celé jeho duše miluje, do něj omylem vrazila. Přeletěl celou místnost a rozbil si hlavu, Krása , mu povídám, Krása. Monika mi zahrála skladbu na klavír, kterou se po dlouhé době naučila. Pak mi mamča povídala příhodu, co se stala sestře. Po škole šla s jejím kamarádem na nákupy, při koupi však zjistila, že její drahocenný klenot (peněženka s 1500) se jí ztratil. Procházeli celým městěm, v nervu se vrátila domů, že nic, když tu najednou zazvonili benga, á , dobrý den mětská .. atd. Nějaký dobrák ji našel a nic z toho nevzal. Proč neexistuje tolik dobrosrdečných lidí?
V pátek už jsem nikam nešel, ráno jsem vstával v sedm , abych doprodil sestru na autobusák. Poté jsem narazil na posilku, tak jsem si dopoledne krásně zacvičil. Příjdu domů a dozvím se, že jsem pozvaný na oslavu jedné kamarádky mé další sestry, která má starší sestru , a ta sestra je má býválá spolužačka, náhoda? Tak jsem tam šel, a bylo to super, bavil jsem se jak malej parchant. S jejíma rodičema jsme diskutovali o naší bývalé třídě, že se vídáme opravdu jen s málo lidmi. Zasmutněli jsme , pak jsme hráli s něma hrozné píčoviny, ale bavilo mě to. Stavěli jsme lego, pecka, hráli na schovku, pecka. Fakt jak malý smradi. Kolem devátý jsme dorazili domů, měl jsem v plánu jít ještě do klubu ale pak jsem zůstal, koukali jsme se na Mentalistu s Mončou a Marťou, ti pak šli o půl dvanácté spát, přišla jsem Lucka a koukali jsme se na příšerky s.r.o. Jak já miluju ten film. U půlky filmu se k nám přidala i R. a nakonec jsem se probudil se ségrama v jedný místnosti, posteli.. Za půl hoďky budu muset jít na zastávku, příjde mi kámoška. Budeme spolu tvořit. Poté, půjdu za kámošem, se kterým pak půjdu na tu oslavu. A večer kolem devátý, Hello my second home..
Smutnej , veselej, optimistickej i pesimistickej život králika.
My name is ..
To vám neřeknu. Den

Čáry

5. prosince 2012 v 14:44 | Noc |  Tak jsem použil klávesnici ...
Poslední dobou moc nepřispíváme,ikdyž vaše komentáře jsou vážně skvělý. Vždyť to určitě všichni znáte: ráno,škola,spánek atd...Fuck it all ! Bájdvej snad ste si všimli, ale přicházej Vánoce.

Jsem věřící takže z náboženskýho hlediska je to svátek, nicméně ateisté buď maj nějaký svý vlastní důvody a nebo krmí svý nenasytný ego (a děti) povídačkama o tom že "na Vánoce musíte být hodní, Ježíšek se dívá" a stresujou se jen při slově dárek. Vánoce jsou konzum. Poslední dobou čím dál víc, obchoďáky jsou přeplnění upocenejma lidma, který hledaj i tu největší hovadinu co si jejich dítě napsalo na papír a z kterou si bude minimálně hrát půlroku a pak skončí v šuplíku/pod postelí/v popelnici. Na Vánoce neslušně přibíráme,žerem(ano NEjíme ale žerem) cukroví a otupěle koukáme na směs vánočních pohádek/lásky/sentimentality a německejch kriminálek.

Podobný názor má spousta lidí. Ale to je všechno.

Píšu tenhle článek se dvěma propiskovejma čárama na čele. Spolužák.Debil.
Mám roztženej ret. Spolužák.Debil.Omylem.

Tekla mi krev,byla jsem bledá a tajně doufala,že si mně přitom všimne nějakej vlivnej pán a natočí se mnou superúspěšnou upíří ságu.

Což je vlastně taky konzum. Lidi hltaj všechno,co jim naservírujou obtloustí chlapící s vidinou spousty prachů,hezkech ženskejch a nechtěnejch dětí. Realita.

A nezapomeňte utíkat na vánoční trhy,koupit si bramborák,opít se z punče a smát se vystoupením na pódiu.
Štastný a Veselý !