Leden 2013

Teď

29. ledna 2013 v 15:57 | Noc |  Tak jsem použil klávesnici ...
Nazdar. Sedím před notebookem,zvetšujícím zrcátkem, do kterýho se dokážou podívat snad jen extrémní narcisté(by the way: narcisté nebo narcisisté ?!) a sebevrazi. Nejsem ani jedno a stejně se koukám. Domalovávám si stejně tak hustý obočí, řasenka a konec. Sklopila jsem ho, takže se do něj může dívat tak maximálně nějakej vrah přilepenej kladkou na stropě. (Kdo z vás se podíval?)
Musím jet do města. Nechce se mi, jako vždycky když poslouchám dobrou hudbum, cítím ve vzduchu naftalen a karamel. Je mi zima na záda a prsty mám slepený vteřinovým lepidlem.
Kdyby vás zajímalo co poslouchám, tak prosím, tady to máte : Travellings- Paper Lions, trošku beatles, hodně volnomyšlenkářský a prostě fajn. Youth- Daughter, strašně moc pocitů, alespoň ve mě, trochu na styl "lovesongs" . A samozřejmě Flunk- Blue Monday jo a taky Meat Loaf- Modern Girl, autopísnička z poškrábanýho cdčka, hlasitost 15 a víc, noční město. Miluj !
Miluju hudbu,občas poslouchám něco vážně kvalitního, někdy něco stupidního, protože taky jsem jen člověk a je zbytečný a trapný hrát si na nějakou intelektuálku.
No a to jsem zase sklouzla od tématu. Bylo vůbec nějaký ? Hm.
Vedle mě mobil, tužka na obočí, Malý Princ,druhej mobil, vata, řasy, lžička a papír. Krásná kompozice.
Miluju tyhle nenápadně vlezlý kompozice, který vzniknou úplnou náhodou, lepší než nějaký vystylizovaný a přeumělkovaný vázy, kytky a dřevěný stoličky.
Kytku do skleničky, vázu rozbít, střepy poházet po prostěradle a maluj !
To je asi konec pro dnešek. Musím do toho města a písnička už dohrála.




"Si udělej třeba růžovou hlavu, mě je to jedno"

23. ledna 2013 v 13:16 | Den |  (Vz)kazy světu
"Vypadáš jak prostitutka, taková ta levná, ukrajiská"
"Vypadáš jak borec"
"Sluší ti to"

Díky. Fakt moc díky. Miluju změny, neukočírovaný, sponnatání změny. Poutá mě k nim něco jako "láska", ikdyž ne v původním slova smyslu. Měním se často, měním často věci kolem sebe, měním všechno co podle mě není dost dobrý.
V létě jsem si obarvila půlku hlavy na růžovou, která se mi následně smyla v bázenu, koupala jsem se v různejch odstínech barvy,sprejů,tužidel, cojávím ! Poprvé mi kamarádka nad starou popraskanou vanou smývala z hlavu červeno-hnědou. Měl to být klasicky úplně jinej odstín, ale co chcete od dvacet let starý barvy. Pak jsem dva týdny chodila v drdolech,šátcích,čemkoliv, čím bych to mohla zamaskovat.
Moje sestra je sviňe. Taky to na ní prásknu až si nastřelí piersing do ucha. Sviňka jedna.
Další změna v mým životě byli lidi.Dost konkrétní změna. Byla jsem v prostředí svázanejch lidí, od kterejch se prostě očekávalo, že se spolu budou bavit. Nic jinýho vám ani nezbývalo. Pak jsem ale potkala jednu slečnu,kterou mám tak zatraceně ráda, že o tom ani pomalu nejde napsat. Kamarádka .
Když nad tím tak přemýšlím, ty nejbližší lidé jsou cizinci. Bulharka,Ukrajinka,Chorvat&Chorvatka.
A pak samozřejmě rodina, která díkybohu změnit nejde, a díkybohu, že to takhle cítím.
A potom další moje změna byl Bůh. Láska.Víra.
Do kostela chodím pozdě večer,povídáme si s různejma lidma, čteme jim klid z tváře a očích.
A tam slýchávám největší pravdu. Že mladí lidi, jako by se báli přiznat svou víru, pokud si ji teda vypěstovali, protože jak víme, dnešní rodiny, jsou někdy razantně proti tomu. Tohle je nadlouho, jen bych vám chtěla říct, že nikdy není pozdě.
Nikyd není pozdě na to, něco změnit.
V létě si plánuju obarvit hlavu na blond a odjet an měsíc do Chorvatska.

Dělat radost ostatním

18. ledna 2013 v 18:45 | Noc |  Tak jsem použil klávesnici ...
Pfffff pěkně dlouho jsem nic nepřidala. Nebo spíš nepřidaly. To je fuk. Na začátek trošku kecy, jak sme zvyklí. Ty debilní čárky a tečky mě tak svazujou ! Nemůžu nechat svoje nápady volně dýchat a místo toho se soustředím na tyhle pravidílka. Hmm,jsem debil, že jsem se nenaučila za těch stopadesát let co tady jsem naučit, že za čárkou je mezera !!! Takže všichni všímavci-promiňte, zaťněte zuby, hryzněte se do ruky a dočtěte to do konce.

Nevím, jestli se tohle stává jenom mě, ale když mám takovou tu hořkou sentimentální nálada jako všechno je na hovno, jsem největší (sprostý slovo si domyslete) a poseru co můžu, tak se paradoxně snažím dělat radost aspoň ostaním. Říkám, nebo píšu takovýty rádoby povzbuzující kecy o všemožnejch radostech života. A domýšlím si, jak se pozastaví, usmějou se a blablablablabla jsem hovado. Lituju se, ikdyž DOPRDELE NEMÁM PROČ ! Nenávidím ty vyumělkovaný řeči, když komentujete stupidní chování ostatních a chováte se jakože Jsem Král,kašlu na pravidla,chovám se jak chci, nesnáším stereotyp, a jsem v podstatě úplně odlišnej od všech ostaních. A víš co ? Jsem na to sakra hrdej ! Největší blbost. Ikdyž si každý občas uvědomí svoji jinakost, v tom krásným surovým jádru jsme všichni stejní. Chcem lásku (ne že ne vy trapáci),chceme peníze(řeči typu we could be homeless and still happy jakokdyž jsem se koupala každej den, jedla teplý jídlo, a měla se kam vrátit), chceme porozumění(i přes tu naši "odlišnost" potřebujeme člověka, co nás chápe atdatdatd.) chceme uznání( jo ku.. tohle chceme všichni zatraceně moc! Takovýto poplácáni po rameni, udivený oči ;" to jsi udělal ty ?!",chceme slyšet chválu na naši jediněčnost-pozor odlišné od totální odlišnosti od okolního světa) plus jěště něco : Ať si připadáme sebevíc cool, samostaní, nezávislí ,ojedinělí ,whatever, na světe prostě je člověk co je vám tak strašně podobnej, až to zaráží. Ikdyž ho třeba neznáte.

V tuhle chvíly mě někdo tak solidně nasral, že nemám ani chuť dopsat tenhle blbej článek. No nic, napište mi do komentářů,jak se vám třeba líbí můj blog, tenhle článek, nebo jako moc vám vadí mezery za čárkama.

Vyjádření

5. ledna 2013 v 17:03 | Noc
Někdy je tak těžké něco vyjádřit slovy! Znáte to,chce něco říct, ale nevíte prostě jak !
Někdy to jde jen přes hudbu,obrázky,básničky,nebo slova co s tím vaším nemají nic společného.
Taky se vám občas stává, že přemýšlíte až moc . Myslím tím, že přemýšlíte moc na to, kolik vám je. Že byste mněli dělat věci jaksi jinak ? Ikdyž tohle přemýšlení nemá nic společného s nezávazností. Svoboda a myšlenky jdou ruku v ruce.
Děláte hovadiny, o kterejch tak pěkně poeticky přemýšlíte. Jasně,jsou lidi, co celý dny sedí doma v posteli a přemýšlí Proč? Jak ? Vždyť.. ! Já přemýšlím venku,otevřeně,při těch hovadinách co dělám.
A stejně přemýšlím tak nějak moc .

Plus ještě něco co se mi sakra líbí !

You don't know anyone at the party, so you don't want to go. You don't like cottage cheese, so you haven't eaten it in years. This is your choice, of course, but don't kid yourself: it's also the flinch.
Your personality is not set in stone. You may think a morning coffee is the most enjoyable thing in the world, but it's really just a habit. Thirty days without it, and you would be fine. You think you have a soul mate, but in fact you could have had any number of spouses. You would have evolved differently, but been just as happy.
You can change what you want about yourself at any time. You see yourself as someone who can't write or play an instrument, who gives in to temptation or makes bad decisions, but that's really not you. It's not ingrained. It's not your personality. You personality is something else, something deeper than just preferences, and these details on the surface, you can change anytime you like.
If it is useful to do so, you must abandon your identity and start again. Sometimes, it's the only way.
Set fire to your old self. It's not needed here. It's too busy shopping, gossiping about others, and watching days go by and asking why you haven't gotten as far as you'd like. This old self will die and be forgotten by all but family, and replaced by someone who makes a difference.
Your new self is not like that. Your new self is the Great Chicago Fire-overwhelming, overpowering, and destroying everything that isn't necessary.

Všecičko

3. ledna 2013 v 19:30 | Noc
A můj blogovej "sen" se splnil ! A vy jste mi nevěřili. Správci se zhluboka nadechli a konečně trošku přestylizovali Téma Týdne!
A na to si připijem! Co na to říkáte vy ?