Únor 2013

Úvaha Mag McMagové

20. února 2013 v 21:24 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
Štěstí. Láska. Zdraví. Říká se , že bez těchto tří věcí nemůžeme žít. Ale pravdou je, že nemůžeme žít bez života, bez něj by jsme totiž všichni byli mrtví.
Je mnoho lidí, kteří přežívají bez štěstí , v žalu, chudobě a nemají nic, ale žijí. Je spousta lidí, kteří trpí nemocemi, jsou připoutáni k nemocniční posteli ale jejich hrudník stále naznačuje , že žijí. Avšak nemohu přijít na příklad života bez lásky , všude je láska. I muž žijící v lese, sám, v opuštěné staré chatrči, má lásku, lásku v lese, lásku v té samotě. Láska je všude, můžeme se pokusit potlačit naše pocity ale nejde to. Nebo se někdy někomu povedlo být bez citu? Pochybuji.
Položme si otázku, co je vlastně štěstí? Vzácný moment, který si často člověk uvědomí až poté co ho v rukách měl. Štěstí může znamenat pro každého něco jiného, záleží i na věku Malému dítěti můžete koupit kinder vajíčko a bude štěstím jásat. Pro dívku mého věku může být štěstí, že se na ní pěkný Jakub usmál. Dále štěstí může přijít, když nám příjde přijímací list ze střední školy, že jsme přijati. Štěstí může přijít z jakékoliv drobnosti, velkou smůlou je, že se staví vždy jen na chvíli, a v tu chvíli si člověk, řekne - jsem nepřemožitelný, cokoliv se v tu chvíli stane mne nemůže zlomit, i když v tuto chvíli prohraju , budu se cítit jako vítěz, a ano štěstí s námi chvíli zůstane, chvíli se s námi bude radovat a bude nám dopřávat samé dobré věci ale pak si na něj začneme zvykat, začneme ho brát jako samozřejmost a najednou je pryč. A dojde mi, že o něco co chceme , aby zůstalo čisté, se musíme starat, musíme o to pečovat . Jak říká staré dobré přísloví. Bez práce nejsou koláče.

NESLYŠÍM

18. února 2013 v 21:30 | Noc |  Tak jsem použil klávesnici ...
...a nevidím, a ani nechci.
Dneska jsem podle jakýsi pochybný tabulky zjistila, že trpím 7 z 10 symptomů stresu.Což je pěkná kravina, jelikož já jsem vždycky ólrajt. Sice mám věčně studený dlaně, během dne se často zapřemýšlím, trpím častou "neobratností", a celkově jsem podle všech testů zřejmě retard.
Ale je mi to jedno. Je mi to jedno, když mi říká, že jsem tenká, povídá o věcech, o kterejch ani nevím jetsli chci slyšet.
A zase nevím co psát, ve svým životě mám ráda všechny ty zanedbatelný maličkosti. Jako to, když v cizí spížce najdu sezamový tyčinky, jím hnusný arabský jídlo od bulharský kamarádky, povídám si do jedné ráno v cizí posteli s divnýma lidma, stříhám všechny knoflíky z kabátu, který nahrazuju sichrhajzkama.
O svým kabátu si povídám zásadně s jedním jediným člověkem. Říká mi, že mý výlohy na tom debilním kabátu jsou fakt pěkný, že mám hezký boty, ikdyž před týdnem tvrdil, že jsou odporný. Upřímně, není vůbec hezkej,chytrej, bohužel ani vtipnej, a ze svejch blbejch sobeckejch důvodů ses ním bavím vlastně díky tomu, že je to člověk, co nejvíc na celým světě poslouchá co říkám, směje každý mý větě, a chválí mi ty výlohy přece. Nechci působit jak někdo, kdo se baví s lidma, jen proto, že mu říkají hezký věci. Možná je to z části tím, že mi připadá, že je jakoby lepší se s tím člověk bavit, at z jakejhkoliv důvodu, než se sním nebavit vůbec. Možná je i rád. Je to složitost.
Nadruhou stranu občas přispívám do kasiček a záchranu štěnátek a detátek a usmívám se na dědečky. Snad nejsem zas taková mrcha.Amen.

Hledáš smysluplný článek? Jsi špatně.

14. února 2013 v 11:37 | Mag |  Příběhy (ne)známého světa
Posledních pár týdnů se citím hrozně, všechno mě užírá. Aj když jsem s přáteli, rodinou, sama, všechno je najednou nějaký divný, smutný. Ikdyž jsem optimistický člověk, nedokážu v sobě něco překousnout , nevím co to je, ráda bych to zjistila, ráda bych udělala něco a zbavila se té noční můry, která vlastně ani nevím o čem je.
Chtěla bych být teď s ním ale ne tak jako to bylo posledních pár týdnů , ale jak to bylo předtím. Bylo to tak moc fajn , mělo mi dojít, že štěstí nezůstává věčně. Jak já nesnáším tydle zasraný smutný dny.
Dokážu se bavit, dokonce včera jsem se nasmála dost , ale pak přišla dycky nějaká pitomá myšlenka, která mě dostala úplně jinam a já se zas začala cítit hrozně. Aj to, že včera byl dobrej den, mi nedokáázalo z hlavy vyhnat ten divnej, strašnej pocit. Nejsem to já, chci být happy, je mi jedno, že nebudu mít štěstí ale nechci se tak užírat, ale ono nejde s tím přestat, každou chvíli, minutu mě napadají děsivé myšlenky.
Jsem silnej člověk, nebrečím kvůli tomu, že nemám hodinky za tři litry, nebo že nemám nový hadry, nebrečím když na mě učitelka začne řvát, že není normální takhle srát na školu, já na ni neseru, občas se učím, občas napíšu nějakej ten úkol, nehádám se s ní, že chci jedničku ikdyž vím, že kdyby proti mě nebyla tak zaujatá , tak bych tu jedničku měla. Je mi jedno, že nejsem nekrásnější. Jsem silnej člověk, ne kecám, nejsem.Chěla bych být ale ve skutečnosti jsem brečka):)
Líbí se mi na mě, že dokážu říct co si myslím do očí, že dokážu vykouzlit úsměv, a že lidi si přede mnou dovolí věci, který by si před jinýma nedovolili, líbí se mi, že jsou přede mnou tak otevřený. Je to pěkný, že lidi ví, že mi můžou věřit. Líbí se mi, že mám takovou rodinu, přátelé, postel, byt, výhled, kasičku, hrníček, pyžamo, maličký ruce.
Líbí se mi film se7en, kokain.. začínám nenívidět, ty komedie o středoškolských láskách, předtím jsem je žrala..Miluju Pete Rocka, miluju hip hop.. miluju dancing in the moonlight, miluju rockstar, all star, shreka!
Miluju vzpomínky. Ráda vzpomínám na to, když ležím ve své posteli, jak ležel vedle mě, a já měla svoji ruku v jeho a jak jsme si povídali do sedmi ráno a pak šli spát jen na dvě hodiny a pak jsme si zase povídali a zase. A pak jsme spolu šli ven , a do tesca a tam jsme dělali ty hovadiny, a pak jsme byli tam na sídlišti, a shazovali se do sněhu, a pak jak jsme byli v čajce, a jak jsme jednou byli na tý skále a jen tak jsme se koukali a říkali si, že to ani není možný, že todle je město, kde žijem, že z tohodle pohledu vypadá tak jinak.
Jak jsem včera asi dvě hodiny mluvila s Petrem o nás, co se nám na sobě líbí a co ne, k čemu jsme oddaní v našich životech, co milujeme a co ne. Co je pro nás prioritou.
To, že si nakonec Tom na mě vzpomenul a napsal mi, že dorazil do Itálie dobře, že se krásně lyžuje a ať se mám.
To , že Jakub zas plácal nesmysly. A že to zas byla sranda.
To, že druhej Jakub se o mě vážně pěkne staral.
To, že Pokornej mi volal asi 50x jen , aby se zeptal jak se mám a jestli to dneska platí.
To, že slečna Zuzana, je mou nejlepší kamarádkou.
To, že Eliška našla svého prince a stala se princeznou.
Občas mi pomáhá psát.. citím se pak líp.
I dnes. Leze to a leze.

s láskou Mag

Omlouvám se, že to nedává smysl.

Reálnej život .

9. února 2013 v 11:18 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
Dnes je venku krásně, modré nebe, slunko, a vcelku to vypadá, že zima už pomalu nazouvá botky a má v plánu odejít.

Vypadá to, že jeden chlapec, je zamilován, do jedné holky, která mi zkazila mojí krásnou iluzi o jejím chování. Last topic.. Nevím jak se mám zachovat, nechat ho ať si ji pozná sám, nebo mu něco naznačit , říct? Nechci drbat. Radši to nechám bejt a když se zeptá, budu dělat, že ho neslyším, což zas vyvolá dohadování o tom jakej je kdo ignorant a budem po 1000té řešit to stejné.. Říká se všechno špatné je pro něco dobré, ne? Včera jsem se měla strašně, chtělo se mi brečet, že G. je taková, že vlastně celou dobu co jí znám, má jen masku, že pod ní je to jinej, nesympatickej, náladovej člověk, co nechá kámošku ve štychu. Tak jsem z toho byla taková smutná, potřebovala jsem se vyříkat, tak jsem si promluvila s jedním kámošem. Vypovídala jsem se mu, řekla mu všechno, on na to, řekl svůj názor a já se cítila mnohem líp.
+ bonus, psala jsem jedné holce, dělá parkour, že mě to nehorázně fascinuje, a že je dobrá, že to dává, že já jsem taková lama ale že začínám teď na sobě makat, tak mi řekla pár suprových věcí.
Za prvé mohu se přidat do její skupiny, maj tam jednoho kluka, kterej je všechny trénuje, pecka , tak jsem se koukala na fotky a zjisitla, jsem že aj polovinu těch chlapců znám. Bývalej soused, kluk kámošky(vůbec jsem netušila , že dělá parkour), děvkař mého města, kámoši mých kámošů, který znám od vidění, takže by pro mě vlastně ani nebylo tak blbý tam jít. Necítila bych se jako ovečka mezi srnkama.

Dalši dobrá věc, spalo se mi dobře, konečně v mé posteli. YEAH!
Další dobrá věc, no dobrá věc, tak mě nedávno napadlo kolik lidí vlastně u mě spalo. (Kámoši, kámošky!) A bylo jich docela dost. 26. a to jsem možná na někoho zapomněla . WOW!
A kolik návštěv? To opravdu vědět nechcete, móc velké číslo. I mě to překvapilo.
Next gooood thing is..? Today..? Maybe, who knows. I have big plans. I have to go to work, then call to him, him, him, him, him and ask them .. are u 3?, okay come with me and him him him him him him out.
so have a nice day, guys. smoke weed, drink bear, have fun, you know. Fine days are good!

Maska spadla na zem.

8. února 2013 v 20:48 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
Je strašný, že z člověka, kterej byl dycky vesej, smál se všem ostaním jaký jsou brečky.. se stalo , vlastně stalo , ona taková byla dycky . Jen ta její maska konečně spadla a já zjistila, že holka, která je dycky tak veselá, která mi říká, že ty problémy co mám by chtěla taky, je jěště větší brečka než já. Že si všechno vybrečí, že si vůbec neváží rodičů, že je posílá do prdele, shazuje je a říká jim co maj dělat, že brečí nad tím, že má blbej mejkap, a že ji došla báza.. Kéž bych ten týden s ní nebyla, měla bych iluzi , že vona je jiná, že s ňou se dá furt bavit, že se neuráží a nebrečí kvůli tomu, že jí táta nekoupil hodinky za 3 litry. Nejvíc mě dostalo jak na mě a na jejího tátu přes celej den byla tak hnusná, kvůli ní jsme museli přestat lyžovat a šli na chatu, kde si zapla pc a do večera seděla na fb, a tam psala takový ty vysmátý smajly, psala totální sračky , a najednou byla veselá s jejím milovaným komplem, snažila jsem se chovat normálně, dělat , že to co dělá je v pohodě a snažit se být teda taky happy. Ale vono to bylo kurevsky těžký. Upřímně jsem měla myšlenky, jak ji dávám facku a říkám ji ať se vzpamatuje. Ale to bych nikdy neudělala, ikdyž jsem mám takový myšlenky, spíš mě mrzí, že to dopadlo takhle. Já se těšila .. A ono hovno.

Bazénky

4. února 2013 v 14:01 | Noc |  Tak jsem použil klávesnici ...
Už pomalu neslyším ani svoje vlastní myšlenky.Jenom to jak mi teplej notebook spaluje stehna.To, že mě bolí v krku, to, že jsem přejezená hnusnejch gastronomickejch sraček za 2 koruny. A taky mám strašně moc povinností, ale jak známe, ty přesunem na jindy. Takže místo toho, abych konečně dokončila zasranej plakát na představení koukám na Lynche.
Připadá mi, že jen co vyslovím to jeho jméno, lidi zatají dech. On je...a jeho filmy jsou...
Takhle.Osobně je považuju za umělecký díla. Míchá barvama jak se mu zachce, najednou skočí z jedné tóniny do druhé, v jeho filmech je všechno, předně však kolísá na hranici mezi dadaismem a surrealismem. Vyvolává pocity, který ve vás zůstanou, ne jako Ulice, Pošta pro tebe a další komerční stupidky u kterejch si trošku zpláčete, vzpamatujete se a všechno jde dál.
U Mulholland Drive jsem měla pocit, že se mi rozkočí srdce děsem, při scéně s tím divným chlapem, a uličkou u bistra.
A taky se mi líbí, že jakoby nechává diváky si ten film tvořit samy. Ikdyž je to v určitým směru jaksi nezodpovědný a lidé o něm básní jakej je génius, a on přitom myšlenku, kterou chápal úplně jinak vpustí v tak alternativním světle, že ji buď nepochopíme a proto raději budeme tvrdit intelektuální závěry a nebo, si ji vyložíme třeba úplně obráceně.

Brečela jsem u filmu Hledá se Nemo, když mi bylo tak 6, teď mám jen svý bazénky. Slzy, který v očích zůstanou a nepřetečou přes okraj.

Někdy to z tebe leze samo, ty řádky a tak:)

2. února 2013 v 10:12 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
Nikdy jsem si nemyslela, že bych se dokázala zamilovat, vždycky jsem si přišla jako dítě, který nikdy nedospěje. Každou hloupost co jsem udělala byla za účelem poznat něco nového, zjistit co mě nastartuje a co mě zastaví. A neříkám, že to dítě ze mě odešlo, vono ve mě furt je a doufám, že bude. Kvůli tomu dítěti ve mě , jsem takový střevo jaký jsem a to se mi líbí. Dokážu jít po ulici a zasmát se své vlastní myšlence.nevadí mi hrát s prckama na piráty, baví mě to.. Dokážu někoho podržet, říct někomu , že ho mám ráda .
Slova když se řeknou, maj větší efekt než když se napíšou , což bohužel hodně lidí neví.

Proč se citím tak skvěle když jsem s ním. Každej dotyk ve mě probouzí pocit nesmírnýho štěstí, pocit , že kdybych cokoliv udělala a nepovedlo se to, i tak bych se cítila jako kdyby se to povedlo. Každej krůček blíž mě nutí ho políbit, chytit za jeho krásný vlasy, zadívat se do jeho nádherně modrých očí. Nejsou to takový oči , takový studený, krutý ale takový ve kterých něco je, vypadají jak křišťály..
Když si přede mnou svléka tričko, když se na mě usměje, když se zasměje mýmu trapnýmu kecu. Když vedle mě leží, koukáme se sobě do očí a jen mlčíme, ale i tak je to moc krásný. Když nad ním ležím, pomalu se shýbám dolů a naše rty se dotknou. To když se perem, a já ho přemůžu(sice vím, že kdyby chtěl tak na něj nemám), když nad ním stojím a jsem konečně vyšší než on a on na mě kouká na horu a pak mě shodí a řekne, že jsem prostě malinká. Když dělá, že je uraženej a má tak divně danou pusu , takovej duckface.. směju se mu , to když hrajem nějakou hru , a on na mě kouká a pak se mi směje, že se tvařím přitom jako kdybych umírala(přitom se tváří stejně).. To když spolu chodíme do tesca, schováváme se , koukáme na elektroniku, fotíme se na tablety a foťáky. Když jsme na společné večeři, máme obrovskej burger k tomu pivo a nad náma je krásný nebe. Když máme vodnici, a děláme různý triky, a vždycky je to stejný ale vždycky jsme stejně unešení.Když se koukáme na vtipný videa a můžeme se smát svýma vadnýma smíchama, protože je to jedno. Když se zasněne koukáme na parkouristi a říkáme si ,jó třeba jednou'.

Pamatuju si, že v roce 2009 jsem byla taková zvláštní , taková ta malá trapka, chtěla jsem kluka, občas jsem někoho zdrbla, měla jsem špatnej názor na chlast, cíga, trávu, nevěděla jsem co to je život.. Neříkám , že jsem nějak dospěla, děckem jsem furt jen mi došlo, že bez špatných věcí by nemusel bejt dobrej život. Kvůli tomu, že jsou špatný věci mi došlo, že jak žiju je špatně, změnila jsem, neříkám, že nějak moc ale změna nepřííjde ze dne na den..

Přeju hezkej víkend a tak všecko.;)