i need hug, dear

5. března 2013 v 20:38 | Mag |  Tak jsem použil klávesnici ...
Je smutné .. spousta věcí. Například , když musíte celý týden ležet v nemocnci, v městě, kde nežijete. S dívkou, které je sedm a pláče, protože se jí stýská, ví nevíte co dělat, utěšit nejde a její vzlyky neustávájí , stále do mých uších proplouvají.. je to depresivní, rád pomáhate a najednou nevíte co dělat, v břiše máte zapojený stroj, aby jste jak mi tu stále říkají, přežil. Je smutné vidět své neoholené nohy, šahat na mastnou hlavu.. vidět venku slunko, cítit to teplo, které tam je .. zrovna tam ted není, venku je tma a asi i zima, spoustu lidí tam venku umrzá, mají strach , aby je nikdo nepřepadl, bojí se ale taky je tam spousta lidí, kteří jdou z romantické večeře, baví se a jsou štastní, nemají žádné starosti. Zase ssamé vzlyky, kéž bych ji mohla pomoci.. Odešla, jsem tu sama v pokoji , v měste , kde nežiji. Cítím se hrozně ale zároven i fajn. Dnes jsem mohla jít ven, procházela se Prahou, pak mě moje velké štěstí, moje láska, opora.. dobře. přítele nemám, můj táta kteřý přijel z daleka , aby viděl svoji dceru, vzal na ping pong. Do restaurace, do parku, vlezli jsme do baráku, opuštěného , nejsme zloději. Lehké vypsání, ale pomohlo. Cítím se jak růže mezi tulipány. Jsem mezi spousty květin ale sama... Přeji krásnou noc. Mag
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monička Ošívků Monička Ošívků | Web | 5. března 2013 v 20:50 | Reagovat

Obdivuju tě, že to vydržíš. Kdybych já byla zavřená v nemocnici a ještě mi tam pořád brečelo nějaký dítě, asi bych to nevydržela. (snad jsem ten článek dobře pochopila)

2 The Wilde One The Wilde One | E-mail | Web | 6. března 2013 v 22:19 | Reagovat

To se tak stává...
nezbývá než věřit..

3 Vendy Vendy | Web | 7. března 2013 v 10:34 | Reagovat

Ty jsi v nemocnici? To je pěkně depresivní prostředí, navíc ta uplakaná holčička, která chtěla mámu a hlavně být doma... ale někdy si holt vybrat nemůžem.
Až v nemocnici si člověk uvědomí, jak je, nebo není sám. Možná zrovna nemáš přítele, který by za tebou chodil, ale máš tátu, který za tebou přijel z daleko - a to je hodně.
Držím palce, aby bylo brzy líp a abys mohla jít domů. Protože doma je doma.
Růže mezi tulipány, jestli můžeš, zkus zabloudit na můj blog a pustit si Ódu na radost-live, kterou mám v předposledním článku. Myslím, že to video se ti bude líbit. A trochu rozežene mraky tvých myšlenek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama